Program RFEM 6 pro statické výpočty tvoří základ modulárního softwarového systému. Hlavní program RFEM 6 slouží k zadávání konstrukcí, materiálů a zatížení u rovinných i prostorových konstrukčních systémů, které se skládají z desek, stěn, skořepin a prutů. Program umožňuje vytvářet smíšené konstrukce, stejně jako modelovat tělesa a kontaktní prvky.
RSTAB 9 je výkonný program pro analýzu 3D prutových konstrukcí, který statikům pomáhá vyhovět požadavkům moderního stavebního inženýrství a odráží nejnovější trendy v oboru.
Jste často příliš dlouho zaměstnáni výpočtem průřezů? Software Dlubal a samostatný program RSECTION vám usnadní práci stanovením a analýzou napětí pro různé průřezy.
Víte vždy, odkud vítr vane? Ve směru inovace, samozřejmě! S RWIND 2 máte k dispozici program, který využívá digitální větrný tunel pro numerickou simulaci proudění větru. Program toto proudění aplikuje na libovolné geometrie budov a stanoví zatížení větrem působící na jejich povrch.
Hledáte přehled oblastí zatížení sněhem, větrem a zemětřesením? Pak jste zde správně. Mapy oblastí zatížení umožňují rychle a snadno stanovit oblasti zatížení sněhem, větrem a zemětřesením podle Eurokódu a dalších mezinárodních norem.
Chcete si vyzkoušet sílu programů Dlubal? Je to vaše příležitost! S bezplatnou 90denní plnou verzí si můžete všechny naše programy plně otestovat.
Rozdíl mezi oběma metodami posouzení „metodou konečných prvků“ a „tenkostěnnou metodou“ spočívá ve výpočtu průřezových charakteristik a napětí na neoslabeném průřezu.Při výpočtu metodou konečných prvků se výpočet provádí metodou konečných prvků. Při analýze tenkostěnnou metodou se výpočet provádí v zásadě analyticky podle teorie pro výpočet tenkostěnných průřezů, přičemž se předpokládá, že tok sil nepůsobí příčně k příslušnému prvku, ale podél středové linie.
Pokud se jedná o průřez z libovolných polygonálně ohraničených ploch s výřezy nebo bez nich, je pro posouzení vhodný výpočet metodou konečných prvků (dříve SHAPE-MASSIVE).Pokud je naproti tomu profil otevřený, uzavřený nebo složený skládající se převážně z tenkostěnných prvků, je vhodné použít tenkostěnnou metodu (dříve SHAPE-THIN).
Pokud otvory leží pravidelně na rastru, je možné je definovat pomocí složených průřezů (viz Obrázek 01).
V opačném případě je ještě možnost celkové redukce průřezu u volby „Vlastnosti“ (viz Obrázek 02). Tím se provede obecná redukce tuhosti průřezu. Bohužel není možné rozlišovat mezi redukcemi v tlakové a tahové oblasti průřezu. Tato volba je k dispozici pouze v případě nového modelování průřezu v programu SHAPE-THIN nebo v některém z produktů skupiny JOINTS pro oblast přípojů.
Ano, je to možné bez problémů. Lana je možné namáhat pouze tahem. Lze tak vypočítat lanové řetězce se zohledněním podélných a příčných sil. K tomu je nezbytné definovat celé lano jako řetězec složený z několika prutů typu "Lano". Řetězovky je možné rychle vytvořit pomocí nabídky "Nástroje → Generovat model - pruty → Obecný oblouk". Čím přesněji odpovídá výchozí tvar řetězce skutečnému lanu, tím je výpočet stabilnější a rychlejší.
Lanové pruty doporučujeme předepnout. Tím se zabrání tlakovým silám, které by vedly k neúčinnosti. Lana by se měla používat pouze tehdy, pokud se deformace významně podílejí na změnách vnitřních sil, tzn. pokud se mohou vyskytnout velké deformace. V případě jednoduchého přímočarého ukotvení, jako je například přečnívající střecha, postačují tahové pruty.
Při vyhodnocování tvaru deformace prutů typu "Lano" by měl být faktor zvětšení v řídicím panelu nastaven na hodnotu "1", aby napínací účinky byly realistické.
Teorie 3. řádu, nazývaná také "teorie lan" nebo "analýza velkých deformací", zohledňuje při analýze vnitřních sil podélné a příčné síly. Při analýze se po každém iteračním kroku vytvoří matice tuhosti pro přetvořenou konstrukci.
Lokálně definovaná zatížení na prutech jsou nyní zpracována tak, aby směr zatížení zůstal zachován jako u nedeformovaných konstrukcí. Všechny vnitřní síly se transformují na přetvořené osové systémy prutů. Pruty typu 'Lano' se vždy počítají podle teorie 3. řádu. U ostatních prutů se postupuje podle vybrané teorie výpočtu.
Pro posouzení složených částí lze použít kombinované průřezy z databáze průřezů. Průřezové charakteristiky se automaticky spočítají z jednotlivých průřezů a následně se zohlední při posouzení v přídavných modulech. Pružný spoj příhradových prutů je modelován zadáním náhradní tloušťky desky t*.
Pokud jste upravili hodnoty průřezu nebo tuhosti prutu pomocí funkce "Upravit tuhost", pak se tyto v modulech pro posouzení zpravidla nepoužívají. Upravené tuhosti se použijí pouze pro výpočet vnitřních sil.
Také pro posouzení v přídavném modulu RF-/STEEL EC3 jsou vyžadovány přesné rozměry a tvar průřezu pro posouzení c/t nebo například pro výběr interakční rovnice. Vliv změny tuhosti na tyto jednotlivé parametry není ve všech případech jednoznačný, a proto ho nelze v přídavném modulu použít.
U dřevěných konstrukcí se nosníky často skládají z několika dřevěných dílů. Jednotlivé díly jsou spojené lepidlem, hřebíky, vruty, kolíky nebo lícovanými šrouby. V případě spoje lepidlem je spoj třeba uvažovat jako tuhý. U spojů např. pomocí kolíkových spojovacích prostředků je spoj polotuhý a průřezové charakteristiky spojených dílů nelze plně aplikovat.
V programech RFEM a RSTAB lze u složených dřevěných průřezů zohlednit poddajnost spoje v jednotlivých vrstvách. Toho lze dosáhnout zadáním redukčního součinitele Gamma, který lze stanovit pomocí "metody Gamma" například podle DIN 1052:2008 (8.6.2) nebo podle EN 1995-1-1 (příloha B). Tento součinitel zohledňuje redukci Steinerových podílů částí průřezu, což vede k účinné tuhosti v ohybu.
Kromě toho je možné jednotlivým průřezům přiřadit různé materiály. K tomu slouží funkce "Hybridní", při které se jeden z těchto materiálů používá jako reference pro stanovení ideálních průřezových vlastností.
„Součinitel gama“ lze stanovit podle EN 1995-1-1, přílohy B. Závisí mimo jiné na modulu prokluzu spojovacího prostředku a jeho vzdálenostech a také na rozpětí.
Tato metoda má ovšem omezení. Můžete tak také vytvořit čistě prutový model a přímo načíst nebo posoudit vnitřní síly. Tato možnost je podrobně popsána v tomto odborném článku.